Ze soluňáckých exercicií - sobota

V sobotu začala první přednáška v 9 hodin. (Úryvek z bible: Mt 5, 33 – 48) „Vaše slovo buď ano, ano - ne, ne.“ Blaze tomu, kdo nemění své slovo. Čí slova nejsou ano - ne, ne, podobá se člověku, který jednou rukou staví a druhou bourá. P. Stanislav Krátký se ptával: „Jak zní naše ano?“ a odpověď byla: „Ano a rád, i když je to těžké.“ Také se ptal: „Jak zní naše ne, když nás ďábel pokouší?“ nejprve se ďáblu má odpovědět: „Ne!“. Když pokoušení nenechá: „Vůbec ne!“. A pokud pořád pokouší: „Táhni!“. „Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Oko za oko a zub za zub.‘ Já však vám pravím, abyste se zlým nejednali jako on s vámi; ale kdo tě uhodí do pravé tváře, nastav mu i druhou.“ Nemáme se mstít. Když Ježíš vstal z mrtvých, také se nešel mstít Pilátovi, těm kdo ho přibili na kříž ani těm, kteří jej bičovali. Nemáme se snažit být spravedliví (stylem „Oko za oko…“), ale milosrdní, tzn. chovat se k ostatním líp, než si zaslouží. O. Marek nám řekl, že by bylo dobré si zapamatovat věty: „Já však vám pravím, abyste se zlým nejednali jako on s vámi; ale kdo tě uhodí do pravé tváře, nastav mu i druhou.“ a: „Kdo tě prosí, tomu dej a kdo si chce od tebe vypůjčit, od toho se neodvracej.“ Na lásce k nepřátelům se pozná, jak je křesťan daleko. Jestliže se modlí, když jsou lidé kolem příjemní, tak to ještě tolik neznamená. Když jsou lidé okolo zlí a modlíme se, jsme na správné cestě. Kdo se nemodlí za nepřátele, staví na písku. Další věta, kterou bychom si mohli zapamatovat je: „Buďte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský otec.“ Nikdy nebudeme úplně dokonalí, ale máme se stále snažit jednat podle Boha.

Po přednášce jsme měli možnost zajít ke generální zpovědi a rozjímat, kdo to nestihl do další přednášky, měl možnost i jindy přes den. Další začala ve ¾ na 11 (Úryvek z bible: Mt 6, 1 – 8) Nemáme dobré věci dělat kvůli tomu, aby nás někdo chválil nebo viděl, ale pro Boha. Bůh vidí každý dobrý skutek, ale i špatný. „Boží oko všechno vidí, Boha nikdo neošidí.“ Také nezáleží jen na tom, jestli dobro děláme, ale i s jakým úmyslem. Někteří lidé si dělají starosti například s tím, že je ostatní nemají dost rádi, že je dost nedocení, místo toho se ale máme více starat o to, co si o nás myslí Bůh. Další věta z bible, kterou bychom si mohli zapamatovat je: „Když ty prokazuješ dobrodiní, ať neví tvá levice, co činí pravice.“ Během dalšího povídání padla také pěkná věta: „Modlit se člověk naučí modlitbou.“

Další přednáška byla odpoledne po obědě. V této přednášce jsme si zopakovali vznik a cíle soluňáků. Myšlenka založit soluňáky pochází od P. Stanislava Krátkého. Na lidových misiích v Kobilí řekl o. Markovi, že s aktuálním stavem je potřeba něco dělat: „Je potřeba vychovat takové nadšené hochy, jako byli Cyril a Metoděj. Veďte je tak, aby se některý z nich hodil ke kněžství.“ Když se o. Marek zeptal, jak by se měli jmenovat, navrhl P. Krátký název soluňáci. Soluňáci je tedy skupina kluků, co mají tři společné cíle:

1.       Co nejvíce vědět o Cyrilu a Metoději a co nejvíce se jim podobat.

2.       Obnovit víru v ČR.

3.       Prosit za nová kněžská povolání.

Někdo řekne, že to se nedá zvládnout, ČR je 2. nejateističtější stát světa. Na tohle P. Stanislav taky má odpověď: „Bůh vám natolik věří, že vám dává vyšší kalibr.“ Samozřejmě nesmíme zapomínat, že zapálit může jen ten, kdo sám hoří. O. Marek nám položil otázku, koho jsme v poslední době přivedli k víře. Říkal nám, že tuto otázku pár lidem položil, nejprve byli trochu zaskočeni, ale když se po čase zeptal znovu, tak už někoho měli. Po přednášce jsme se zajeli pomodlit růženec do kostela v nedaleké vesnici. Místní jáhen nám povykládal něco o kostele a pozval na faru. Až jsme se vrátili zpět do Prosiměřic, měli jsme v kapli mši svatou.

Po mši svaté následovala další přednáška. V té nám o. Marek pověděl, co se přihodilo. Přišel mu e-mail od jedné paní. Psala, že si ji zřejmě nepamatuje. Když byl ještě knězem v Prosiměřicích, ona byla ještě nevěřící holka a chodila s kamarádkami krást na faru hrušky. Jednou je o. Marek načapal, tak na ně zavolal: „Počkejte, já vám tu hrušku podám.“ A tak měla zážitek ze setkání s knězem… V e-mailu dále bylo: „Měla jsem sen, viděla jsem tu faru. Byla tam mládež a dva kněží, jeden starší a jeden mladší. Ani nevím, jestli byl ten starší kněz, ale vypadal tak nějak váženě. Ten mladší sloužil mši svatou a v ruce držel samotného Ježíše. Ten se pak proměnil jen v ruku, potom v hostii. Kněz řekl: „Je tu s námi skutečný Ježíš.“ Mládež se shromáždila okolo a věřila tomu. Ten sen byl velmi silný, takže jakmile jsem se probudila, měla jsem nutkání napsat to zrovna vám. Nevíte, co to může znamenat?“ Zajímavé bylo, že na faře byl o. Marek (kněz), o. František (jáhen, starší než o. Marek) a my soluňáci (a rodiče o. Marka).

Večer se opět zodpovídali dotazy, po kterých následovala adorace s výstavou Nejsvětější svátosti, tou na závěr adorace dostal každý zvlášť požehnání. (Vždy si jeden klekl doprostřed, ostatní okolo, dali mu ruce na ramena, chvíli jsme zpívali a potom o. Marek požehnal klečícímu.) Po adoraci jsme se odebrali ke spánku.